Virtuální procházka turistické dvojice
Naše dvojice byla v letním podvečeru na Karlově mostě nejen okouzlena celkovou krásou Prahy a panoramatem Hradčan, ale její zvědavost byla podněcována i barevnými gejzíry tří vodotrysků na blízkém svahu, které v různých variacích předváděly celou červeno-modro-bílou symfonii, nad nimi z dálky pak byly vidět siluety jakéhosi sousoší a mírný oblouk budovy kopírující jeho základní zadní linku. Protože oba mladí lidé ještě chtěli poznat zážitek z plavby po Vltavě, využili nejbližší možnosti a zaplatili si krátkou cestu pod pozorovaný svah. Po chvilce přistáli u malého přístaviště a mohli k další cestě zvolit buď pohodlí podzemní sedačkové lanovky zanořené do osvětleného tubusu, přičemž sedačky byly umístěny minimálně nad stoupající podlahou nebo zvolit cestu pěšky. Rozhodli se pro druhou možnost a vydali se po jednom ze dvou širokých schodišť, kde místní výtvarní umělci nabízeli svoje pojetí zobrazení Prahy či jiné s ní spojené originální umělecké předměty. Při cestě vzhůru míjeli již dříve zdáli pozorované vodotrysky osazené plastikami významných současných českých umělců. Protože celý prostor byl ozvučen a právě byl čas hudebního programu, jehož náplň se v průběhu dne měnila a čerpala z téměř nepřeberné studnice české klasické hudby, mohli při svém pozvolném výstupu poslouchat jedno z děl B. Martinů. Několikrát se zastavili a ohlédli, aby spatřili nádherné panorama Prahy. Po výstupu je vítala plastika českého lva symbolicky střežícího vstup do ústředních podzemních prostor a zároveň se jim přiblížila i první velká torza soch tyčících se na hlavní centrální platformě. Po zakoupení lístků vešli do tohoto podzemního prostoru, který na ně zapůsobil nejmodernějšími technickými prostředky umožňujícími vytvořit si obraz o místu jejich návštěvy, byla to jakási faktografická a duchovní brána do celé historie a současnosti České republiky. V menším odděleném sále byl promítán film o dějinách České republiky a tohoto geografického prostoru, v rozlehlých podzemních prostorách pak byly umístěny multimediální prezentace k jednotlivým oborům činnosti, jako např. výtvarnému umění, hudbě, filmu, fotografii, architektuře, vědě, sportu, což zajímalo zvláště jeho, atd. nebo týkající se místních regionů a jejich zajímavostí a dalších informací. Kromě toho uvedený prostor obsahoval jedinečné a typické artefakty /např. vltavíny a české granáty a mnoho dalších originálních výtvorů přírody i lidských rukou/ a dokumenty dokládající rozvoj, zvláštnosti, tradice a další specifika celého státu. Po prohlídce centrálního podzemního prostoru zamířili do dalšího podzemního sálu, který byl předurčen pro periodickou reprezentaci jednotlivých krajů České republiky. Nyní se zde představoval Jihočeský kraj s důrazem na přírodní krásy a památky tentokráte zejména Českého Krumlova. Druhý návazný protilehlý podzemní prostor byl určen pro příležitostné výstavy jednotlivých oborů činnosti a jejich představitelů. Právě zde byla výstava mimořádných modelů návrhářky světového jména B. Matragi, což uchvátilo zvláště ji a byly plánovány další výstavní projekty z různých oblastí činnosti a s nimi spojenými významnými osobnostmi minulosti i současnosti /namátkou např. M. Forman, J. Seifert, J. Sudek, J. Heyrovský, K. Čapek, K. Plicka, M. Navrátilová, O. Wichterle, F. Kupka, Toyen, E. Zátopek, V. Remek, atd., dále se připravovaly ale také výstavy o českém pivovarnictví, tradici výroby porcelánu, účasti českých vědců na kosmickém programu, apod./. Po prohlídce všech podzemních prostor vyjeli proskleným výtahem vnitřním centrálním propojovacím uzlem do nové budovy věnované slavné Muchově Slovanské epopeji, přičemž i zde slyšeli doznívat tóny hudby z venku. Při prohlídce obrovských pláten s nadčasovým poselstvím tohoto umělce světového jména se občas mohli podívat kouřovými skly na pulzující život současné Prahy pod nimi. Nakonec shlédli ještě menší příležitostnou výstavu z díla A. Muchy a vydali se odpočinout si do restaurace umístěné v horní části budovy ke sklence červeného vína. Nyní z výšky a z větší blízkosti mohli pozorovat monumentální vznešenost Národního pomníku Fr. Bílka tyčícího se nad Prahou. I když to bylo v létě, dovedli si snadno představit i tajemnou mystiku polozasněžených soch s pomalu padajícími sněhovými vločkami, které na nich neslyšně ulpívaly. Po nabytí čerstvých sil odešli, aby se v závěru vycházky důvěrněji seznámili se samotnou plastikou, která byla koncipována tak, že se ocitli uprostřed ní a byli jí obklopeni ze všech stran, takže sílu jejího poselství mohli cítit takřka fyzicky a která s přicházejícím večerem byla slavnostně nasvícena. Po několika nezbytných fotografiích a v době, kdy z podvečera stal se náhle vlahý večer a kdy ještě intenzivněji vnímali barevnou krásu vodotrysků před panoramatem Prahy, tu všude okolo vytryskly tóny Dvořákovy Svaté Ludmily, které stoupaly mezi přísnou vznešeností soch k hvězdné obloze. Po půlhodince rozjímání, která utekla jako mávnutím kouzelného proutku, naše dvojice sedla na podzemní lanovku, aby dále spěchala přes most Sv. Čecha a Pařížskou třídou do pulzujícího nočního života novodobé Prahy, z Pařížské třídy se pak naposledy oba pohledem rozloučili s tímto mimořádným magickým místem nad Prahou.